Jen suplika, či co v tom je?
Co z toho pohledu soudit o dopise prezidentu Obamovi, pod který se podepsali také čtyři naši významní spoluobčané? Možná vás to překvapí, ale ani jako přesvědčený sociální demokrat toho nevyužiji ke stavění paralel mezi tolik kritizovanou legitimitou jednání Jiřího Paroubka s Vladimírem Putinem a touto „osobní“ iniciativou několika mužů s politickým renomé.
Nemohu si však odpustit poznámku, že obsah otevřeného listu působí dětinsky a snad každého napadne, že naivnější supliku už dávno nečetl. To mne zaráží. Některé ze signatářů znám osobně a jejich rozhledu i zkušeností si vážím. Dopis na mne totiž působí jako jakési hysterické malování čerta na zeď, když autoři ignorují současnou realitu světa s jeho hlavními problémy (například světovou ekonomickou krizi) a staví středoevropský region do centra vesmíru. Co hůř - snaží se přitom vzbudit dojem jakéhosi předvečera další studené války.
Tomu odpovídá i jejich hodnocení Ruska coby země, která se „snaží realizovat agendu 19.století prostřednictvím taktiky a metod ze století jednadvacátého“. To víc než o pravdivém odrazu současné politiky Kremlu, vypovídá o skutečnosti, že sami signatáři uvízli kdesi v nepřátelskými ideologiemi prosycených padesátých letech století minulého.
Nechci se pouštět do sáhodlouhých komentářů dlouhého textu, byť by si některé pasáže dopisu obšírnější komentář zasloužily. Třeba takový požadavek, že si Amerika musí „uvědomit svoje postavení světové mocnosti a musí plánovat svoji plnou angažovanost v Evropě“, je pokusem o diktát do zahraniční politiky jiné země a navíc svědčí o naprostém nepochopení signatářů momentálně skutečného rozložení sil ve světě.
Je tu i až sektářsky znějící pasáž o úvaze „vytvoření Řádu dědictví pro mladé politické představitele“. To má být co? Podle autorů textu „by měl být vytvořen nový program, jehož cílem by bylo identifikovat ty mladé vedoucí představitele na obou stranách Atlantiku, kteří budou schopni nést dál transatlantický projekt, jemuž jsme ve středovýchodní Evropě věnovali dvacet let.“ S trochou nadsázky – zajímalo by mne, zda se v tom programu počítá i s panem Obamou ...? Protože on, jak si ostatně autoři sami „stěžují“, patří k těm americkým činitelům, kteří „nyní dospěli k závěru, že náš region je už navždy napraven a že si mohou „odškrtnout kolonku“ a přejít k jiným, naléhavějším strategickým otázkám.“
Všimněte si, že jsem se vyhnul tématu protiraketové obrany a s ní spojené otázce radaru u nás. Jenže proč opakovat, co jsem i já řekl nejednou? Signatáři tím, že mimo jiné napsali, že „zrušení systému protiraketové obrany či příliš velké angažmá Ruska na tomto programu bez konzultace Polska či České republiky, může ochromit důvěryhodnost Spojených států v celém středoevropském a východoevropském regionu“, dali jasně najevo, že mínění sedmdesáti procent obyvatel země, kde i oni jsou doma, pro ně nic neznamená.
Možná, že signatáři dopisu nakonec tak naivní nejsou. Pravděpodobně dobře vědí, že současný americký prezident a jeho administrativa se jeho obsahem řídit nebude. Budou se jím však možná zabývat jiní a je nasnadě, že se dopis stane vítanou „palicí“ v rukou těch politických, vojenských, či podnikatelských kruhů v USA, jimž je nový Obamův pohled na svět cizí.
Miloslav Vlček
O tom, co se slyšet chce, nechce a mělo by
K posledním projevům prostořekosti Mirka Topolánka už, myslím, bylo řečeno vše. Nebo skoro vše. Musím se však pozastavit nad tím, že zatímco poslední nelichotivá slova na adresu mnoha z nás zachytil okamžitě bulvár a po něm všechna hlavní česká média, jiné Topolánkovy věty zůstaly nepovšimnuty. Přitom dopad některých těchto sdělení je na život každého z nás mnohem podstatnější, než hloupé urážky. Proč?
Miloslav Vlček
Co se to s námi děje?
Kontroverznější téma pro malé zamyšlení v současných Čechách jen stěží najdeš. Napadlo mne v návaznosti nad opakujícími se zprávami, že stát se jakoby chystá prodat areál Památníku Jana Žižky v jihočeském Trocnově. Prý o něj nemá žádná státní instituce zájem. Nedovedu si představit, že by něco podobného bylo možné například u napoleonských památníků ve Francii, či jiných historických osobností v jiných státech. Co se to tedy s námi děje?
Miloslav Vlček
O vánočním klidu zbraní….
Po roce tu jsou zase. Vánoce. Ať si kdo chce co chce říká, alespoň v tomto čase má být rodina pohromadě. A pokud to nejde, má při sobě alespoň držet. Třeba na dálku. Zdejší blogerky a blogeři taková rodina podle mého jsou. Velká, složená s jedinců názorově, zvláště pak v pohledu na politiku, naprosto odlišných. Tepeme tu jeden do druhého, nic si nedáme zadarmo, pro svou pravdu jsme hotovi se přít takříkajíc do krve. Je potom možné, aby takovéto klubko názorově odlišných individualit třeba jen na pár dnů o vánocích drželo pohromadě? Dokázali by se ideově nesmiřitelní pro dny sváteční smířit? Odložit předsudky, ctít právo každého na jeho názor a místo jeho rychlého a často příkrého odsouzení se zamyslet nad obsahem jeho sdělení?
Miloslav Vlček
Tak už to Evropě zase oslazujeme
Hlavy států a vlád zemí Evropské unie se dnes schází v Bruselu, aby se pokusili nějakým způsobem strávit hořkou pilulku, kterou jim nenaordinoval nikdo jiný, než sám český prezident. Po opakovaném irském referendu štafetový kolík s nápisem „hlavní potížista“ převzala od Irska Česká republika. Je zajímavé sledovat, jakou lavinu reakcí a událostí tento fakt uvedl do pohybu.
Miloslav Vlček
Musíme se ptát (všichni)
Určitě jste zaznamenali, že se společenská situace u nás začíná razantním způsobem měnit. Důvěra v politiky a politiku dlouhodobě klesá. To není nic nového. Také důvěra v Poslaneckou sněmovnu, kterou vedu, padá a snad ne moji vinou. Opravdu alarmující ale je, že poslední průzkumy ukazují, že na historické minimum klesla i spokojenost spoluobčanů se situací v naší republice a směřováním země. Bezmála polovina lidí, celých 46 procent, si myslí, že se situace v zemi nevyvíjí správným směrem. Se směřováním České republiky je spokojeno pouze 14 procent občanů. Lidé také naznačili, že mnohem více než ústavní krize je trápí dopady krize hospodářské.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Pronájem - Byt 3+1 Plzeň - Černice
Studniční, Plzeň - Černice
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2418x