Ani letos medvěd nepřežil

Jak k tomu ten huňáč přišel nevím. Nevzpomínám si ani, kdy se z opatření, které původně mělo napravovat to, nač se při sestavování státního rozpočtu zapomnělo, stalo cosi jiného. Nesejde na tom. Faktem je, a asi i vás zlobí, že vedle potřebných oprav školských střech a nemocničních oken se za porcováním grizzlyho skrývají i méně bohulibé investice. Třeba nová golfová hřiště, či tenisové kurty pro vybranou klientelu, ač deklarovaným uživatelem byla samozřejmě vždy široká veřejnost. Původní účel lety vyvanul a i my, mám teď na mysli sociální demokraty, osobně se z toho nevyjímám, jsme při minulých porcování získali lecjakou pěknou trofej. Možná i takovou, které ta oprávněná kritika jasně patří.

Letos jsme však řekli dost! Navrhli jsme medvěda vůbec neporcovat a celého, myšleno tím balík vyčleněných peněz, věnovat třeba školství, které je v rozpočtu bito jako nikdy předtím. Nešlo o malé peníze, ale o dvě miliardy. Pokud by do školství zamířily spolu se zvažovanou dodatečnou miliardou, slíbenou k dosažení potřebné většiny pro schválení rozpočtu, pak by třeba nebyla žádná učitelská stávka. Školy by se mohly nadechnout k rozvoji, po kterém voláme, ale děláme pro to málo nebo nic.
Jasně slyším uštěpačnou poznámku, že to naše prozření přichází teprve dnes. A proč s tím míníme skončit teprve teď, kdy naše strana nepatří mezi ty vládní. Je to vcelku přirozené. Jistě, a já to neskrývám, opoziční roli se učíme a s ní i prostředkům opozicí běžně užívaných. Nicméně jeden hodně solidní argument pro náš krok přece jen máme. Dospěli jsme totiž k názoru, že v době, kdy se většina občanů musí uskrovnit kvůli reformám, je hospodárnější a cílenější využívání státních peněz prostě tím nejlogičtějším krokem. Vážně si pak myslíme, že na jednu stranu nelze rozhazovat milióny na kulturně-relaxační centra a na straně druhé nechávat lidi povinně utrácet (z toho mála, co jim možná a kdoví jestli daňová úprava přinese)daleko víc, než dneska. A nevidět přitom skutečnost, že jejich peněženky budou příští rok hubenější, než jsou dnes.
Jak jsme uspěli, víte dobře sami. Jako sedláci u Chlumce. Navíc jsme byli kolegům ještě k smíchu. Právě ti, kdo v minulosti nejvíc porcování medvědů kritizovali, nasadili okamžitě nejkyselejší obličeje. Rázně také vyrukovali s tezí laciného populismu. Nerad bych se pletl, ale pokud by náš postoj měl být populismem laciným, pak ono porcování medvěda nelze nazvat jinak, než populismem notně drahým.
A ještě jedno závěrečné rýpnutí. Ten pomyslný kus medvěda, který by jinak připadl ČSSD, na "ohlodaném" huňáči samozřejmě nezůstal.  Lačně se na něj vrhli ostatní, tedy ruku v ruce i ODS s KDU-ČSL. Medvěd tak byl rozebrán k obecnému veselí. Jen mně to až tak vtipné nepřišlo. A vám?