Kdo nenaslouchá, nedozví se nic
Pozvání k mé první neformální schůzce se studenty a pedagogy přijali zástupci Univerzity Karlovy. Naslouchal jsem pozorně (a bylo čemu). Ostatně – kdo nenaslouchá, nedozví se nic, říkávaly naše babičky. A měly pravdu. Poznal jsem, že vysokoškolská obec jako celek reaguje velmi citlivě na podněty zvenčí. A až překvapivě moc ji schází možnost diskuse s těmi, kdo rozhodují. Projevuje se to zejména při přípravě vysokoškolské reformy, nad kterou nyní na ministerstvu školství usedá speciální tým. Dozvěděl jsem se, že o obsahu se s univerzitou ani jinými školami moc nediskutovalo. Mimo proto, že materiály k připomínkování přišly na školy v době akademických prázdnin. A také proto, že tvůrci reformy mají (zřejmě á priori) zato, že jedině jimi navrhovaný model je ten správný. Proč tedy diskuse, že?
Co vadí nejvíce? Posluchačům zejména záměry, směřující k omezování studentské samosprávy. Vysoké školy prý začínají pociťovat zvyšující se tlak na komercionalizaci, a z toho plynoucí jiný typ řízení škol. Takový, který se spíše blíží řízení firem, zkrátka podnikatelských subjektů. Představa správní rady, rozhodující nejen o chodu školy, ale třeba také o studijních oborech, pedagozích a tomu podobně současné studenty – a snad i jejich pedagogy – děsí. Kritizují styl, sice běžný třeba ve Spojených státech, který by však silně omezoval současnou nezávislost vysokých škol na jednotlivých lobby a velkých firmách.
V souvislosti s kritikou připravované reformy jsem se rovněž dozvěděl o existenci tří mýtů, které jsou prý každému z nás vnucovány.
První mýtus – reforma na našich vysokých školách nikdy ani nezačala. Byl jsem ujištěn, že to pravda není a že přece nejde reformu zahájit k nějakému určitému datu. Kdyby měly vysokoškolské ústavy čekat až jim nějakým politickým rozhodnutím nebo úřednickým nařízením někdo řekne – tak a od této chvíle dělejte reformy, byly by pořád ještě tam, kde byly za minulého režimu.
Druhý mýtus je spojován s tvrzením, že veřejnoprávní vzdělávací instituce jsou molochy, které jen natahují ruku. Prý i tohle je omyl. Například tvrzení, že vysoké školy nedokáží zajišťovat rozvoj ze svých zdrojů. Umějí – a dělají to. Až 40 procent rozpočtů si podle svého tvrzení dokáží hradit ze svých příjmů. Dokonce plánují, i bez reformy, že optimální by bylo, kdyby dokázaly z vlastních zdrojů naplnit polovinu rozpočtu. Jenže! Svěřili se mi s ne neoprávněnou obavou. Bojí se, že čím více si na svůj provoz vydělají, tím méně od státu dostanou. Podle představy vysokých škol by se měly dotace naopak v návaznosti na hospodaření státu zvyšovat. Spolu s tím, co by školy dokázaly získat navíc, by pak možnosti vysokých škol rostly.
A třetí mýtus se týká hlavního cíle zamýšlené reformy. Veřejnost je přesvědčována, že je jím expanze, nárůst počtu studentů. Akademická obec je však názoru, že jediným správným cílem může být jen kvalita. Tlak na kvantitativní ukazatel proto odmítá.
Zajímavá byla i ta část naší debaty, která se týkala vztahu univerzity k podnikatelskému prostředí, respektive propojení výuky, výzkumu a praxe. Kontakty se rozvíjejí v tomto směru slibně. A to i přesto, že valná část českých firem podle akademiků dnes ještě nedokáže s vysokými školami efektivně spolupracovat, protože ani nevědí, co po nich mohou požadovat. Ovšem představa autorů připravovaného modelu reformy, že na vysokoškolské vědě a výzkumu směrem k inovacím se budou soukromé firmy podílet až 60 procenty je zcela "mimo mísu", protože stejný ukazatel u špičkových zahraničních univerzit je někde mezi 7 až 10 procenty.
Jak říkám, naslouchat je užitečné. Jen hlupák nebo ignorant se pustí do něčeho, aniž by vyslechl různé názory. A proč o tom všem na svém blogu píšu? Protože jde o okruh mnoha otázek. Podle mého důležitých. Některé názory jsem se dozvěděl při setkání se zástupci Univerzity Karlovy. Byli první, a určitě ne posledními, s kým jsem se setkal…. Další názory budou obsahovat zcela nepochybně vaše reakce.
Miloslav Vlček
O tom, co se slyšet chce, nechce a mělo by
K posledním projevům prostořekosti Mirka Topolánka už, myslím, bylo řečeno vše. Nebo skoro vše. Musím se však pozastavit nad tím, že zatímco poslední nelichotivá slova na adresu mnoha z nás zachytil okamžitě bulvár a po něm všechna hlavní česká média, jiné Topolánkovy věty zůstaly nepovšimnuty. Přitom dopad některých těchto sdělení je na život každého z nás mnohem podstatnější, než hloupé urážky. Proč?
Miloslav Vlček
Co se to s námi děje?
Kontroverznější téma pro malé zamyšlení v současných Čechách jen stěží najdeš. Napadlo mne v návaznosti nad opakujícími se zprávami, že stát se jakoby chystá prodat areál Památníku Jana Žižky v jihočeském Trocnově. Prý o něj nemá žádná státní instituce zájem. Nedovedu si představit, že by něco podobného bylo možné například u napoleonských památníků ve Francii, či jiných historických osobností v jiných státech. Co se to tedy s námi děje?
Miloslav Vlček
O vánočním klidu zbraní….
Po roce tu jsou zase. Vánoce. Ať si kdo chce co chce říká, alespoň v tomto čase má být rodina pohromadě. A pokud to nejde, má při sobě alespoň držet. Třeba na dálku. Zdejší blogerky a blogeři taková rodina podle mého jsou. Velká, složená s jedinců názorově, zvláště pak v pohledu na politiku, naprosto odlišných. Tepeme tu jeden do druhého, nic si nedáme zadarmo, pro svou pravdu jsme hotovi se přít takříkajíc do krve. Je potom možné, aby takovéto klubko názorově odlišných individualit třeba jen na pár dnů o vánocích drželo pohromadě? Dokázali by se ideově nesmiřitelní pro dny sváteční smířit? Odložit předsudky, ctít právo každého na jeho názor a místo jeho rychlého a často příkrého odsouzení se zamyslet nad obsahem jeho sdělení?
Miloslav Vlček
Tak už to Evropě zase oslazujeme
Hlavy států a vlád zemí Evropské unie se dnes schází v Bruselu, aby se pokusili nějakým způsobem strávit hořkou pilulku, kterou jim nenaordinoval nikdo jiný, než sám český prezident. Po opakovaném irském referendu štafetový kolík s nápisem „hlavní potížista“ převzala od Irska Česká republika. Je zajímavé sledovat, jakou lavinu reakcí a událostí tento fakt uvedl do pohybu.
Miloslav Vlček
Musíme se ptát (všichni)
Určitě jste zaznamenali, že se společenská situace u nás začíná razantním způsobem měnit. Důvěra v politiky a politiku dlouhodobě klesá. To není nic nového. Také důvěra v Poslaneckou sněmovnu, kterou vedu, padá a snad ne moji vinou. Opravdu alarmující ale je, že poslední průzkumy ukazují, že na historické minimum klesla i spokojenost spoluobčanů se situací v naší republice a směřováním země. Bezmála polovina lidí, celých 46 procent, si myslí, že se situace v zemi nevyvíjí správným směrem. Se směřováním České republiky je spokojeno pouze 14 procent občanů. Lidé také naznačili, že mnohem více než ústavní krize je trápí dopady krize hospodářské.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Rakouská policie překazila útok 14leté islamistky, chtěla použít nůž a sekeru
Rakouská policie oznámila, že překazila teroristický útok nožem ve Štýrském Hradci, který plánovala...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2418x