Opravdu slyšíme odkaz Listopadu?
Vzpomínky jsou jasné. Studenti proti napřaženým obuškům, demonstrace na náměstích, stávky v divadlech, generální stávka, zaplněná Letná, složitá jednání Občanského fóra, zvolení Václava Havla prezidentem. A pak už jen relativně rychlá cesta ke svobodným volbám, k vytváření nezávislých politických stran, k ustavení a fungování opravdu demokratického parlamentu. K tomu je nutné připočíst ještě nebývalou národní pospolitost, vzájemné porozumění a důvěru oněch dnů, prvních týdnů, snad i měsíců.
Osmnáct let od popisovaných okamžiků je však dost dlouhá doba. Není třeba zastírat fakt, že s námi žije početně nemalá skupina občanů, pro kterou je to všechno už dalekou historií a navíc historií nijak zvlášť inspirující. To má samozřejmě svoje příčiny. Nebojme se je pojmenovat současnými nešvary demokracie, jakou jsme si tady za těch osmnáct let vybudovali. Nehorázné finanční spekulace, korupce, útěky od odpovědnosti, a to i v policii a soudnictví, pohrdání úřadů občany…. A jsou tu i další „fauly“. Jmenujme třeba kupčení s akciemi a sociálními dávkami ze strany politiků, nekontrolovatelné sponzorské dary různým sdružením, spolkům, ale i stranám, kšefty s pozemky ze strany obecních zastupitelů. A tak bychom mohli snadno pokračovat dál. To všechno jsou zašlapané, anebo naprosto pokřiveně realizované ideály listopadových dnů.
Nešvary, které jsem vzpomenul a které trápí současnou společnost, nejsou v žádném případě nějakou chybou listopadu osmdesát devět. Zrcadlem těchto skutečností nelze samozřejmě oprávněnost sametové revoluce nějak zpochybňovat. Jenže co dělat, když tady jsou? Kdyby třeba před těmi osmnácti roky někdo z tehdejších, ale i budoucích politických špiček na nějakém náměstí otevřeně řekl, že občan bude zván ke spolurozhodování pouze ve dny voleb a jinak bude odsouzen do role svým způsobem bezmocného diváka, bylo by to možná chápáno jako dobrý vtip. Jenže ten „vtip“ se dnes stal skutečností. To přece není žádný listopadový odkaz. To je arogance moci, které jsme, jak jsme před osmnácti lety věřili, klíči odzvonili.
Těm, kterým odkaz sametové revoluce už nic neříká, nebo na něj zapomněli, či na něj neslyší, bych tedy rád připomenul, že jsme tehdy bouřili na náměstích nejenom, abychom si vynutili pád totality a demokratický systém jako takový. Nám nešlo jen o to, že budou existovat nezávislé politické strany, parlament, svobodné volby a podobně. Šlo o to, že si tu vybudujeme kvalitní a poctivou demokracii, ve které občan, jeho blaho i důstojnost bude nejen nedotknutelným, ale stane se i ústřední postavou a strážcem i soudcem veškerého veřejného konání.
Vzpomínáte si?
Miloslav Vlček
O tom, co se slyšet chce, nechce a mělo by
K posledním projevům prostořekosti Mirka Topolánka už, myslím, bylo řečeno vše. Nebo skoro vše. Musím se však pozastavit nad tím, že zatímco poslední nelichotivá slova na adresu mnoha z nás zachytil okamžitě bulvár a po něm všechna hlavní česká média, jiné Topolánkovy věty zůstaly nepovšimnuty. Přitom dopad některých těchto sdělení je na život každého z nás mnohem podstatnější, než hloupé urážky. Proč?
Miloslav Vlček
Co se to s námi děje?
Kontroverznější téma pro malé zamyšlení v současných Čechách jen stěží najdeš. Napadlo mne v návaznosti nad opakujícími se zprávami, že stát se jakoby chystá prodat areál Památníku Jana Žižky v jihočeském Trocnově. Prý o něj nemá žádná státní instituce zájem. Nedovedu si představit, že by něco podobného bylo možné například u napoleonských památníků ve Francii, či jiných historických osobností v jiných státech. Co se to tedy s námi děje?
Miloslav Vlček
O vánočním klidu zbraní….
Po roce tu jsou zase. Vánoce. Ať si kdo chce co chce říká, alespoň v tomto čase má být rodina pohromadě. A pokud to nejde, má při sobě alespoň držet. Třeba na dálku. Zdejší blogerky a blogeři taková rodina podle mého jsou. Velká, složená s jedinců názorově, zvláště pak v pohledu na politiku, naprosto odlišných. Tepeme tu jeden do druhého, nic si nedáme zadarmo, pro svou pravdu jsme hotovi se přít takříkajíc do krve. Je potom možné, aby takovéto klubko názorově odlišných individualit třeba jen na pár dnů o vánocích drželo pohromadě? Dokázali by se ideově nesmiřitelní pro dny sváteční smířit? Odložit předsudky, ctít právo každého na jeho názor a místo jeho rychlého a často příkrého odsouzení se zamyslet nad obsahem jeho sdělení?
Miloslav Vlček
Tak už to Evropě zase oslazujeme
Hlavy států a vlád zemí Evropské unie se dnes schází v Bruselu, aby se pokusili nějakým způsobem strávit hořkou pilulku, kterou jim nenaordinoval nikdo jiný, než sám český prezident. Po opakovaném irském referendu štafetový kolík s nápisem „hlavní potížista“ převzala od Irska Česká republika. Je zajímavé sledovat, jakou lavinu reakcí a událostí tento fakt uvedl do pohybu.
Miloslav Vlček
Musíme se ptát (všichni)
Určitě jste zaznamenali, že se společenská situace u nás začíná razantním způsobem měnit. Důvěra v politiky a politiku dlouhodobě klesá. To není nic nového. Také důvěra v Poslaneckou sněmovnu, kterou vedu, padá a snad ne moji vinou. Opravdu alarmující ale je, že poslední průzkumy ukazují, že na historické minimum klesla i spokojenost spoluobčanů se situací v naší republice a směřováním země. Bezmála polovina lidí, celých 46 procent, si myslí, že se situace v zemi nevyvíjí správným směrem. Se směřováním České republiky je spokojeno pouze 14 procent občanů. Lidé také naznačili, že mnohem více než ústavní krize je trápí dopady krize hospodářské.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2418x