Kdo a proč chce v sobotu do ulic

Předně chci, aby byl zcela jasný můj osobní názor – Pochod Mladých národních demokratů pražským Starým židovským městem, naplánovaný a opakovaně avizovaný na tuto sobotu je podle mne zjevně provokativní, urážlivou a krajně nevhodnou akcí. Z "vyššího principu mravního", ale z mnoha dalších důvodů je třeba se této akci rozhodně postavit.

Při posuzování nastalé situace se snažím myslet také racionálně. A zjišťuji, že mi nestačí vědět, kdo všechno chce vyjít tuto sobotu do ulic pražského Starého židovského města. Chci také vědět proč. O mnohém není nutné pochybovat. Jako třeba o tom, že veřejně deklarovaný důvod zamýšleného pochodu asi pravý nebude; je tedy podle všeho fiktivní. A je tudíž důvodem k zákazu.
Chápu také zástupce Židovské obce. A jsem s nimi zajedno. A je mi jasné jejich odhodlání čelit provokativní akci. Možná i poněkud nešťastně, když připouštějí možnost násilných střetů. A tím vlastně i narušení veřejného pořádku a poskytnutí důvodu pro zásah policie.
O motivech dozajista přítomných zástupů "čumilů" nepochybuji a psát o jejich pohnutkách nemá cenu.
A je tu ještě poslední kategorie „účastníků“ sobotní akce. Politici. Kolegové. Možná napříč politickým spektrem. Mnozí budou, či chtějí být na místě. Hodně z nich i bez pozvání některé ze zúčastněných stran. Prý – bude-li třeba – i vlastní hruď nastaví, nechali se slyšet. Volat Bravo nebudu. Kolik z nich vyrazí do ulic kvůli vlastní exhibici, zkoumat nechci.
Co tedy chci? Málo a hodně. Chtěl bych, aby kolegové o problému nediskutovali na ulicích a pouze ve světlech televizních kamer. Přál bych si, aby se problémem vážně zabývali tam, kde mají. V Parlamentu. Ve svých poslaneckých kancelářích….
Diskutovat je o čem. Politicky řešit je co. Třeba zda obhajoba práva na svobodu projevu a shromažďování má být stejně cenná a zásadně důležitá i v tak nestydatě hanebné kause, jakou je pochod "nácků" židovskou čtvrtí. Nebo o tom, co je více, zda "vyšší princip mravní", anebo Ústava? Zda jít či nejít populisticky na ruku magistrátním úředníkům a dovolit jim – nikoliv zákonu, potažmo soudu, aby rozhodovali, kdo může pochodovat městem a kdo ne. A nakonec -  řešit je možná třeba, zda momentálně nastavené podmínky registrace politických stran a hnutí odpovídají možným hrozbám současnosti. Rozhodovat, jak za dané situace dál. Zda chceme demokracii bez přívlastků nebo s nějakým tím nezbytným omezením. Kde jsou hranice tolerance. Až kam jsme ochotni udělat krok vzad. A není to v kontextu s  historickými zkušenosti nebezpečné?
Je, a také bude, nesnadné hledat odpovědi na tyto a mnohé další otázky. Já vím. Rozhodně složitější, než sbírat před zraky médií nějaké ty body.
A jen na okraj – chystám se v sobotu na Staroměstské náměstí. Na pietní shromáždění k výročí „Křištálové noci“, kam mě pozvala Židovská liberální unie.