Dívám se kolem sebe. Prezident Havel tomu kdysi říkal blbá nálada. Mě se spíše zdá, že to negativismus číhá za každým rohem a kolemjdoucím sedí pevně za krkem. Skoro bych se bál zeptat: Umíme ještě něco ocenit? Umíme se ještě z něčeho těšit? A odpovědět si musím: Asi ne. Co by se u nás neudělalo, co by se nenavrhlo, vše je špatně. Mistrovství světa, snaha řešit poslanecké absence, exekuce dávek neplatičům, kritika mezinárodních finančních a ratingových institucí. Pokračovat by se dalo a že by to byl dlouhý seznam!
Tím neříkám, že z uvedeného nelze kritizovat nic. Jen mne už, asi jako dlouhá zima, unavuje slýchat kolem sebe jen a pouze negativa.
Mohou za to také média, ne že ne. Negace spojená s „kritikou“ je tou důležitou informací, pozitivum prý nezajímá nikoho. Proto také bijme do starostky, že nechává zabavovat příjmy nepřizpůsobivým…Proto se obujme do zastupitelstva městské části, že chce vytvořit přijatelnější podmínky pro život občanů Proto nazvěme Vlčka, který se snaží přimět volené zástupce lidu plnit alespoň ty nejzákladnější povinnosti, idealistickým hlupákem! Co na tom, že se v médiích čas od času objeví kritika, že poslanci absentují na jednáních a že je nutné s tím něco dělat. A že by bylo vhodnější navrhnout a udělat něco lépe kritizovaného? Nedejte se vysmát!
Na trendu všeobecné negace se totiž ukazuje ještě něco. Terčem kritiky se stává činnost, zatímco nečinnost či pasivita zůstává zlých hlasů ušetřena. Prostě – kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. A také zde platí, že kdo vystrčí hlavu, je za to s mlčenlivým souhlasem zhusta nečinného davu rázně vzat po letech. Každá iniciativa musí být přece po zásluze potrestána, říkává se s jistou dávkou nadsázky. Zkrátka je to boj, který se prohrává. Avšak vzdávat se určitě nelze. Možná jsem „nepoučitelný“, ale určitě se odradit nedám….
