Cítíme, že je to potřeba, ale neděláme s tím nic. Chceme vést Evropu a chováme se na svém vlastním dvorku hloupě. Místo toho, abychom dávali nejlepší evropské mozky dohromady, i ty domácí oddělujeme pěkně jeden od druhého! Expertů na ekonomiku tu máme podle všeho spousty. Má je vláda, má je opozice, vlastními znalci se chlubí také odboráři, a to není výčet konečný. Pravdou však je, že naslouchat chceme jen těm svým. A ještě je navíc nutíme myslet ve vymezeném koridoru a zhusta tak, aby jejich řešení navrátilo předcházející stav, tedy stav, jemuž jsou cyklické krize vlastní.
Já si myslím, že je to natvrdlost. Zralý politik by podle mého nechal hledání východiska z krize odborníkům, sám by je na jedné straně hlídal, aby experty prosazované nápady neuškodily společnosti, za kterou nese politik odpovědnost víc, než krize samotná. Zároveň by s jinými experty, a to v široké mezinárodní alianci, hledal cestu na změnu systému, co nás k dnešnímu stavu přivedl.
Říkalo se finanční, nyní se už tvrdí, že hospodářská krize je to, co nás dneska trápí. Neuděláme-li nic, a především nepokusíme-li se alespoň cosi udělat se systémem jako takovým, pak pětistupňová škála společenského úpadku bude pokračovat a nastoupí krize politická, sociální a kulturní. Ona totiž, byť se to tak díky povídačkám některých politiků a velké části médií jevit může, tato krize není žádný přírodní úkaz! Je to katastrofa, způsobená jednáním zcela konkrétních lidí v systému, který jim něco takového konat umožnil! Tvrzení, co svatou pravdou být nemusí, ale jako základ k rozumné diskusi velmi dobré!
A zpět k té naší kocábce. Zatím se na rozbouřeném moři drží docela dobře. Jenže kapitán nemá autoritu a epolety evropského admirála mu ji nedodaly. Navíc se mu to nejenom na kapitánském můstku a mezi jeho důstojníky hádá, ale opozice posádky sílí každým dnem. A všichni na té lodi, od posledního lodníka až po prvního důstojníka vědí a radí, byť každý podle svého, jak má lodivod otočit kormidlem, aby rostoucími vlnami podél ostrých útesů loď vyvedl do klidných vod!
Kdyby to byla jen tahle loďka. Je však shodou okolností, že právě v čase sílící bouře nese na zádi prapor vůdčí lodě celého konvoje. Na kapitánských můstcích zvláště těch větších lodí, stojí zkušenější kapitáni, ale i jim je, zdá se osud vlastního plavidla bližší, než osud celého konvoje. A tak si kormidluje každý podle svého a podle toho, čí hlas je na té které lodi silnější. Jak tohle může dopadnout se odhaduje těžce. Dost lodí je totiž na sobě závislých, jsou pospojovány lany. Ta se mohou přetrhnout a mohou také toho druhého stáhnout pod hladinu. Dost možná, až se bouře utiší, budou jednotlivé lodě daleko od sebe a některé se třeba z bouře nevynoří. Stát by se to ale nemuselo a nemělo. Dosud spojení funguje a čas na sjednocení kursu celého konvoje tady je. Jde přece o to provést všechna plavidla bouří pokud možno v pořádku. Opravíme je pak společně. Jen jedno bychom pak měli vědět - Kam poplujeme potom a zda bude ta plavba klidná, nebo se z ní všem bude zase po čase zvedat žaludek?
