Stanul jsem v čele Sněmovny v extrémně napjaté atmosféře způsobené výsledkem posledních voleb v roce 2006, odřídil jsem tu nejsložitější volbu prezidenta v novodobé historii našeho státu, jako první předseda české Poslanecké sněmovny jsem se „proklestil“ předsednictvím v Evropské unii, stál jsem v centru dění během ústavní krize...
...a přitom novinářům, kteří za mnou přichází do pracovny dělat rozhovory, a kteří se zpravidla nevyhnou otázce na původní dočasnost mojí funkce, vždy ukazuji tašku, která leží vedle mého psacího stolu. Tu mám od okamžiku, kdy jsem sem nastoupil, připravenou k odchodu. Po událostech v posledních týdnech je však již téměř jisté, že tam zůstane ležet až do samého konce.
Turbulence, které v uplynulých týdnech otřásly českou politickou scénou, a které pro mě znamenaly jedno z nejnáročnějších období v čele Sněmovny, nakonec pro mě, pro pana premiéra i pro celou naši zemi zřejmě navždy změnily význam pojmu „dočasný“. Všechno je relativní, říkal již Albert Einstein. V české politice tento výrok platí bezesporu pro dočasnost.