Malý lakmusový papírek

Občas mi tu vytýká, že na příspěvky návštěvníků mého blogu nereaguji. Tahle kritika je svým způsobem oprávněná. Nejde o fyziku a skutečnost, že každá akce vyvolává reakci a ta další a tak dál. Ne vždy to tak musí nutně být. Že nereaguji nepramení ani z nedostatku času (a že ho tedy skutečně nemám nazbyt). Problém zřejmě osvítí už samotný fakt, že coby sociálně demokratický politik bloguji na iDnes. Tento fakt svým způsobem napovídá, jaké reakce na publikované myšlenky v mém případě převládají. Omluva těm chytrým, ale s těmi hloupými polemizovat opravdu nechci a nemíním.

Nicméně názory návštěvníků mého blogu si čtu. A určitě podrobně. Přiznám se, že v nejednom případě jsem zvědav, jaké reakce budou.  Dokonce se k nim vracím. A nebudu na tomhle světě jediný, koho potěší, když si na svoji adresu přečte pár povzbudivých řádků. I tohle se mi na tomto blogu někdy, i když ne moc často, stává. 
Médii to někde problesklo, ti informovanější z vás možná i tuší, že ČSSD v březnu čeká další část sjezdového jednání. Kromě předsedy se tam budou volit i místopředsedové. Vsadím se, že možná až na jednoho, snad dva, jména ostatních ani neznáte. A je to tak v pořádku. Ti lidé mají své povinnosti a plní je v podstatě bez pozornosti médií. Rozhodl jsem se, že na jeden z místopředsednických postů budu kandidovat i já. Těžko říct, jakou mám šanci. Je možné, že neuspěji. Nicméně - nejen z vašich reakcí, ale i odjinud slýchávám, že jsem slušný (prý možná až příliš). Slušný míněno nerazantní, nederoucí se k pákám moci politikařením. Nemám to skutečně rád. Vyznávám jinou víru. Pořád si myslím, že slušná politika pro slušné lidi jde dělat slušně. Ale třeba na to máte jiný názor. Rád si o tom pod tímto blogem počtu. A díky předem, byť i jednomu jedinému jedinci, který by mě případně v mém rozhodnutí i podpořil.