Krajské volby podzim neochladily

Volby skončily (tedy jen ty do krajských zastupitelstev), a mnozí by rádi dodali – zapomeňte. Svým způsobem chápu. Porážka, navíc drtivá, není tím, co by člověka těšilo. Na druhé straně, osobně nechci podléhat euforii. Nemluvě o to, že být generálem po bitvě je až moc snadné.

Osobně mám z výsledku voleb radost. Především pak ve svém regionu – Olomouckém kraji, kde jsem na sebe vzal osobní odpovědnost za výsledky jako krajský volební manažer. Politiku vnímám z různých úhlů pohledů (jsem nejen poslanec Sněmovny, ale také zastupitel na malém městě) a předvolební setkání s voliči pro mne byla nesmírně poučná. Utvrdil jsem se při nich, že lidé chtějí změny a že je očekávají. To zcela jasně prokázaly i nečekaně velkou volební účastí.
Potvrdilo se rovněž to, o čem jsem psal v jednom z nedávných blogů, že v případě celostátní a regionální politiky, jde o spojené nádoby. Prostě to tak je, a lidé to tak vnímají. Má to spojené výhody, ale i spojenou zodpovědnost. Ale jak se ukazuje, v některých případech i spojené nevýhody. Otázkou pak samozřejmě je, jak si povedou „oranžové vlády“ v krajích za koaliční centrální vlády (bude-li i nadále vládnout).
V souvislosti s volbami (vlastně s povolební situací) si opět nelze nevšimnout, že situace ve společnosti je dál vyhrocená. Hovoří se o osudových střetech. Na pořad dne opět přicházejí „hrozby“, zastrašuje se bez ohledu na to, jaká budou vyjednávání v krajích. Domnívám se, že tohle vše souvisí se „silovým“ pojetím politiky, ve kterém není téměř žádný prostor pro diskusi, kdy klíčové zákony země (jež mají, respektive mají mít, dlouhodobý dopad) procházejí jen těsnou většinou. Na vině je rovněž dlouhodobě nízká kultura naší politické scény, provázená neuvěřitelnou osobní arogancí a neschopností kompromisu. A pokud jsem se zmínil o změnách, tak osobně já bych si přál, aby došlo ke změnám právě v tomto ohledu. Ale toto přání se, obávám se, splní až v dlouhodobém horizontu.
Již v srpnu jsem hovořil o možném horkém podzimu. Především pokud jde o český parlament. Osobně si myslím, že touha po změně, vyřčená jasně volebním výsledkem se musí nějakým způsobem, ať reflexí či sebereflexí do práce Sněmovny promítnout. Čeká nás dramatické projednávání ratifikací smluv o radaru i Lisabonské smlouvy, příprava k velmi nesnadnému předsednictví EU, ale též takové domácí „lahůdky“, jakými jsou vyslovení nedůvěry vládě nebo státní rozpočet na rok 2009. Krajské volby podzim neochladily, nakolik přilily oleje do ohně naší politické scény, uvidíme v nejbližších dnech.