Je nám vlastní jedna zvláštnost. Nejednou dokážeme být papežštější než papež. Víte co tím myslím. Zdá se, že stesky tvrdící, že čeští manažeři v zahraničních firmách jsou mnohdy tvrdšími šéfy, než ti cizí, stojí na reálných základech. Stejně tak „zvláštní odrůdou“ jsou mnozí novodobí čeští „podnikatelé“. Ti opravdoví nechť mi odpustí, protože samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle.
Avšak k věci. O uplynulém víkendu zaplnili odboráři Hradčanské náměstí v Praze. I na zdejších stránkách se jim většina blogerů vysmála. Tuším, kde je příčina, však teď to rozebírat nebudu. Jedno z hlavních odborářských hesel na té manifestaci znělo – Nedělejte z krize záminku k nebývalému omezení zaměstnaneckých práv! K smíchu, co? No, jak se to vezme.
Zrovna včera jsem na některém zpravodajském serveru přečetl pár vět, které mne nadzvedly ze židle. Protože materiály tohoto typu se na hlavních stránkách serverů dlouho nezdrží, převyprávím jen to podstatné. Jedna neveliká česká firma, dodavatel komponentů automobilkám, počátkem krize s poklesem zakázek snížila počet zaměstnanců. Potom u sousedů zavedli šrotovné, zakázky se vrátily, dokonce vzrostly. Kdo by si myslel, že majitel povolá propuštěné zaměstnance na jejich místa, mýlil by se. Je přece krize, musí se šetřit a tak na zakázkách stejného, ba i většího objemu pracuje menší počet lidí, než dříve. Aby to zaměstnanci stíhali, pracují vesměs přes čas, někdy i ve dvanáctihodinových směnách. A pozor. Pořád za stejné peníze! Nelíbí se ti to? Před branami stojí desítky jiných, rádi tě nahradí...
Řeknete jeden příklad, ale kolik takových ještě je? Podle mého v tom příběhu nefiguruje podnikatel, který si váží lidské práce, ale obyčejný otrokář. Že si to ti lidé nemají dát líbit, že mohou dát snadno výpověď? Díky za radu! Kdo to ale v krizi udělá, zvláště v regionech, kde o práci hned tak nezavadíš?
Tohle prostě podle mého není ta společnost, kterou si lidé zaslouží. To, jak jsou nuceni žít, není plnohodnotný život, který by byl k žití. Což mne utvrzuje v přesvědčení, jak nezbytné je pořádně vnímat na čí straně politici stojí. Zda na straně arogantních sobců, kteří sice hlasitě tvrdí, že řešením krize je více práce pro každého, kdo o ni stojí, ale záměrně zamlčují, že to je práce podle jiných, než obecně platných pravidel a hlavně, v zájmu zachování zisku, za daleko méně peněz.
Anebo má stát politik na straně normálních lidí s normálním právem na normální život? Já si vybral. Vyberte si také.
