Žiji v domnění, že někoho zesměšnit není to samé, jako si z někoho v dobrém utahovat. Ale kdo ví, třeba můj smysl pro humor není tak vytříbený, třeba ho postrádám. Možná ale ne, protože i ministr Langer mi minulý týden jistou míru pro humor přiřknul, to když televizním kamerám řekl, že usmát se mě viděl snad třikrát. Tak tedy, aby bylo jasno. Umím se smát. Je-li čemu a je-li kde. Kousku ministra vnitra jsem se nezasmál. Snad kdyby byl pronesen kdesi v soukromí a po desátém panáku, pak dejme tomu. Ale žertu ve stylu poněkud zastydlého puberťáka za stolem kantora před zahájením vyučování se mohli smát jen poněkud stejně zastydlí „spolužáci“.
Nesmál jsem se ani v pátek večer při televizním Uvolněte se, prosím. Pořad mám rád, moderátora Jana Krause rovněž. Oceňuji jeho invenci i to, jak umí zpovídané zatlačit do kouta. Že přitom jednoho kamarádsky škádlí a jiného zžírá jízlivostí je v pořádku. On je ve studiu pán a je normální, že zatímco k jednomu sympatie cítí, k jinému se mu jich nedostává. To beru a chápu. Uznávám rovněž, že hranice mezi humorným utahováním si z pozvaného hosta a zesměšňováním jiného je v tomto typu pořadu hodně tenká. Dost možná právě tohle dělá tuto show tolik oblíbenou.
Možná bych měl proto spíše mlčet, byť si ze mne Jan Kraus v pátek udělal terč. Co se stalo? Ale ani nic moc. Publikum sdělil, že má pro něj vedle špatných, jednu dobrou zprávu. A sice, že předseda Sněmovny Vlček má plán, kterak řešit spor mezi Palestinci a Izraelem a že to je dobře, že až ho Vlček kdesi přednese, vypukne v Gaze mír. Až potud nic hrozného. Plánů na tohle téma ve světě vzniklo skutečně mnoho. Aniž by přinesly kýžený výsledek. Pousmání nad snahou předsedy české Poslanecké sněmovny by proto v tomto kontextu možné bylo. Byl bych pak poslední, kdo by se kabonil, či zlobil. Jenže moderátor se po dramatické pauze rozhodl pro další slůvka. Snad se mu publikum nepodařilo rozesmát tak, jak chtěl, snad bylo třeba ještě třešničky na dortu. Sdělil proto, s omluvným pousmáním, že autor plánu je vystudovaný agronom. Reakce přesto následovala vlažná.
Je těžké o tom psát a tvrdit, že mne ta slova nenaštvala. Neuvěříte, byť to tak je. Nenaštvala, ani neurazila, jen rozesmutněla. I proto, že Jan Kraus nebyl první, kdo se v tomto kontextu rádoby humorně otřel o můj vysokoškolský diplom. Prvenství v tom patří MfDnes. Její redaktoři si také myslí, že absolvent provozně ekonomické fakulty vysoké školy zemědělské s více než desetiletou praxí ve vrcholné politice nesmí a nemůže mít na zahraničně politickou situaci politický názor. Zatímco ten, kdo absolvoval strojní fakultu na technice má k tomu z pozice prvního muže vlády nezadatelné právo! Mohlo by mě sice těšit, že jsem na tom obdobně, jako jistý ekonom, který nestudoval ekologii, a přesto o ní rád a často mluví. Ale netěší. Proč? Je to jednoduché. Chce-li někdo Vlčkovi smát, ať si poslouží. Není nedotknutelný a něco snese. Není také vševědoucí. Jako jiný, a to i jako každý jiný politik doma, či za hranicemi, se nevyvaruje chyb. Když však s něčím Vlček vystoupí, pak si za tím stojí. Není ten typ, co do médií vytrubuje jak skvělý plán, co do pár dnů konflikt na Blízkém východě vyřeší, skrývá v kapse a pak o něm raději vůbec nemluví a nikým na něj není tázán.
Takže, klidně dál kritizujte Vlčka, jsem politik s tím se počítá. Polemizujte s mými názory, pokud se s nimi tedy alespoň letmo seznámíte, jako například s tím plánem, o kterém je stále řeč. A třeba se i smějte mým slovním škobrtnutím. Jen o jedno prosím, ušetřete mě ponižujících a levných invektiv, a to i vy, Jane Krausi.
A ještě informace, nejenom pro vás, pane Krausi. Chystám se svým plánem vystoupit na zasedání předsedů parlamentů členských zemí EU v Paříži. Některé kolegy jsem s ním už seznámil při bilaterálních jednáních. Jejich postoj přitom vůbec nebyl odmítavý a o „plánu“ chtějí dále diskutovat. Nechci předjímat, nicméně závěry o mých aktivitách, si prosím udělejte sami.
