Učitelé si naší podporu a pomoc zaslouží. A měla by přijít co nejdříve. Nejlépe hned. K celospolečenské podpoře jejich autority nejsou třeba nové zákony. Vyžádá-li si následná pomoc legislativních opatření, jsem pro.
Současný stav je nepochybně neudržitelný. Také kvůli směšnému finančnímu ohodnocení prestiž učitelského povolání klesla na minimum. To je možné, a také nutné změnit. Je to jen o odvaze změnit priority. Zda vynaložit například finanční prostředky na zahraniční vojenské mise nebo ty peníze přesunout do jiné rozpočtové kapitoly a dát na mzdy kantorů. Zjednodušuji, vím to. Jenže mi už vadí všechny ty tlachy, že školství je vlastně naše budoucnost a investice do něj vložené se nám bohatě vrátí…
Aby však nedošlo k mýlce. Nemyslím si, že mnohem vyšší kantorův příjem automaticky zvedne jeho autoritu. Jasně si uvědomuji, že to je jen jeden z kroků. A pokud v příštích volbách uspějeme, budu prosazovat právě tuto prioritu.
Nezbytné jsou však další kroky a mohou tomu výše zmíněnému předcházet. Padne-li u nás ve Sněmovně například návrh na přiznání učitelům statutu veřejného činitele, prosím, pojďme o tom diskutovat, a pomůže-li to, pak takový zákon přijměme. Jen přitom zajistěme, aby případný trest padl na rodiče nedospělého žáka. Na koho jiného? Navrhovanou až několikadenní výluku z vyučování pro provinilce považuji za hloupost. Obávám se totiž, že cosi podobného by se pro mnohé především problémové žáky a studenty stalo vítanou dovolenou...
Vše zcela zjevně souvisí s všeobecnou morálkou, životním stylem, uspěchanou dobou, změnou hodnotových kritérií. Moralizovat nemíním, byť si myslím, že i tentokrát, stejně jako v případě současné hospodářské krize, řešíme důsledky. Příčiny se nesnažíme ani pojmenovat, natož je měnit.
Aby bylo jasno - volám po okamžité celospolečenské podpoře učitelů! Někdo to v tomto směru začít musí. Obrátil jsem se na své poslanecké kolegy a politiky vůbec. Jenže to nestačí. Je potřeba soustředěného a dlouhodobého tlaku médií a vůbec všech, kdo nějakým způsobem ovlivňují veřejnost. Nejde přece donekonečna nejenom ve společnosti, ale především pak v rodinách, pokračovat v trendu snižování autority učitelů a vychovatelů vůbec.
Zdá se mi také, jako bychom všichni zapomínali, že i kantoři jsou lidé. Navíc lidé, kteří pracují v silně emočním prostředí. A na projevení svých emocí mají právo stejně jako jiní. Je proto podle mého hloupé je kamenovat ve chvíli, kdy to někdy ve zcela vyhrocené situaci emotivně zcela nezvládnou a explodují. Neznám člověka, jemuž by se to nikdy nestalo. Nebo si myslíte, že kantorova autorita stoupne, pokud rázně nezareaguje, když mu káraný žák odpoví – „Udělej si to sám, šmejde“, kdy žák právě takto řízeně provokuje jen proto, aby celé dění spolužák natočil na video a potom ho „pověsil“ na internet ?!
Obecnější úvahy bych chtěl doplnit jednou konkrétní. Týká se mobilů. Proč by jejich používání během vyučování nemohli ředitelé zakázat? Přeženu-li to malinko, pak zbraně také není možné nosit kamkoliv. Pokud existují žáci a studenti, kteří mobilů používají jako „zbraň“ vůči učitelům, navíc nikoliv k sebeobraně, ale k zesměšňování a útoku, pak proč jejich užívání nezakázat?!
Chci prostě zkrátka říct, že takto to dál nejde a pouhá slova autoritu učitelům nevrátí. Budou-li pokračovat tyto trendy, pak školství nebude investicí do budoucnosti, ale pořádnou černou můrou. Jak již jsem uvedl, legislativní změny jsou jedna věc. Tou druhou je pak vztah nás všech ke kantorům a jejich mnohdy nelehkému údělu.
